Naše vlídná krajina se nám obtiskla do duše. Čeština je založená na slovese, to znamená, že je ohromně ohebná a akční. Má otevřené slabiky, žádné shluky souhlásek, je zpěvná. Písničku jsme nakonec povýšili na hymnu. A co se tam zpívá? Že je u nás hezky, nic víc a nic míň...odtud byly vypuzeny desítky šlechtických rodů. Desetitisíce měšťanských rodin, byla vypuzena intelekutální elita, universitní učenci, kneží. Tady prakticky zůstali jen nevolníci, připoutaní k feudálnímu panství.
My, co se dá dělat, jsme v podstatě plebejského původu. Jsme z vesnických chalup a se šlechtou jsme byli zbaveni i jejich vlastností. To plebejství je na jedné straně přikrčenost, často i nízkost, lstivost, nesebevědomí, sklon neustále si stěžovat, pěstování závisti, tedy vlastnosti, které vůbec nejsou oslnivé. Ale na druhé straně právě díky plebejcům jsme nakonec všechno přežili...Zdeněk Mahler
