Lidé se spisovatele Vlastislava Tomana (*17.7. 1929 – 11.5. 2022) ptali: „Kde berete svoje nápady?“ Než se pokusíme odpovědět, vraťme se do jeho dětství, kdy si hrával s kamarády na plzeňské Homolce, vrchu dál schopném kouzlit a potaženém lesoparkem. Pro změnu prérií bývaly klukům luka u řeky Radbuzy a „pořádali jsme z Plzně dobrodružné výpravy až na Radyni a Ostrou hůrku,“ řekl mi. Po známém hrdinovi z románů „doktora“ Karla Maye získal tehdy přezdívku Hadži, kterou později přiřkl také hrdinovi svého seriálu Strážci Božovi Rakovi.
Nejen pročítání románů Josefa Matzala Trosky vedlo Vlastu Tomana ke zkouškám na vyšší elektrotechnickou průmyslovku (1943), kde se ovšem dostavily problémy. S německým jazykem. Ale nakonec zkoušku zvládl.
Následovala další zkušenost a nemilá: totální nasazení a poválečná doba.
Zažil také zásah svého domu leteckou pumou, byť ne přímý: V dubnu 1945 jej o vlas minula. Podrobněji mluvil Vlasta Toman o svém dětství v Plzni s Davidem Růžičkou a tato zpověď se objevila roku 2016 jako seriál na pokračování na stránkách Plzeňského deníku.
Vlasta odmaturoval roku 1948 a stal by se konstruktérem ve Škodovce, asi, avšak zaujal jej post zpravodaje Mladé fronty. Když tam nastupoval, ještě netušil, že jeho údělem nebudou noviny, nýbrž časopis. Legendární ABC mladých techniků a přírodovědců; tento titul dokonce sám vymyslil. A pracoval v ABC již od jeho vzniku 1. října 1956 po celých pětatřicet dalších let. Většinu toho času jako šéfredaktor.
„Vedle toho jsem ovšem velice pilně psal,“ řekl mi. „Když jsem se zrovna nevěnoval redakční práci.“ Vymýšlel nové a nové příběhy a spisovatele je zbytečné se ptát, kam na ně chodil a proč vlastně tvořil; vždyť ani stromu se povětšinou nikdo neptá, proč roste.
Vlastu, dá-li se vůbec škatulkovat, zajímali nad psacím strojem tři okruhy, které bych nazval okruhem klubovním, okruhem vědeckofantastickým a okruhem zbrojním.
Jistěže přitom psal o lidech, ale vsazoval je do těchto kontextů. Jednou mu „hráli role“ kluci, do nichž se ani moc nemusel vžívat, podruhé za Vlastu bojoval jeho hrdina Kruan ze Žluté planety a potřetí se postavy vsazené do historie chápali i těch nejneuvěřitelnějších, a přece doložených palných zbraní.
Vlastislav Toman. Zleva Pavla Tomanová a její kamarádka Květa Müllerová
Pokud jste viděli western Winchester´73 (1950) s Jamem Stewartem, všimněme si, že tam tento herec taktéž nemá titulní roli- Kdepak by měl.
Ji si vydobyla slavná opakovačka, která „dobyla Západ“. Také Vlasta Toman však dobýval netknutá území a zapojoval zbraně jak do povídek, tak do obrázkových seriálů. Taky v nich se putovalo jako ve zmíněném filmu, ale více se obracel a vracel k osudům vynálezců a momentům, ve kterých došlo k různým zdokonalením.
I dnešní ředitel Západočeského muzea v Plzni a tehdejší správce jeho sbírek František Frýda prováděl Tomana tamní zbrojnicí, která ho inspirovala, a pomohl, když spisovatel připravoval výbor ze svých „prachem psaných“ povídek (1988).
Dalším zdrojem se Vlastovi stalo dvousvazkové dílo Josefa Lugse Ruční palné zbraně, které se mu do rukou dostalo roku 1973. A tehdy jej osvítila i ona myšlenka, že literárně propojí historické zbraně s událostmi a dá dohromady co nejčtivější příběhy. Zvláště jej přitom zaujaly kombinované palné zbraně. Například šavle propojená s pistolí. Anebo „střílející palcát“. Či střílející sekerka.
A Toman také vytipoval a vyhledat talentované výtvarníky, z nichž prvním se stal u Příběhů psaných střelným prachem legendární Miloš Novák.
Mohlo by se zdát, že taky Vlastislav Toman zůstal jedním z těch mužů-chlapců, kteří měli to štěstí, že si nikdy nepřestali hrát. Něco na tom je. Ale není jen takový. Jak jsem Vlastu poznal (byť teprve v tomto miléniu), tak není ani zdaleka jen chlapíkem jaksi vězněným v idealizovaném dětství – a věru tedy nejde o žádného druhého Foglara. Toman je vitální pragmatik, který se možná občas dokáže i vrátit oknem, když jej vyprovodili dveřmi, ale na druhé straně má taktéž přesný odhad, kdy už okenní atak nemá smysl. Sám mi párkrát řekl: „Já mám smůlu.“ Snad to dokonce míní vážně a snad jej smůla občas skutečně přibrzdí - a známe to všichni. Štěstí však při něm stojí taky. Právem.
I v poměrně vysokém věku je exaktně uvažujícím zájemcem o realitu a současně generátorem lákavých dobrodružství. Ani jeho Ábíčko ostatně legendou nezůstalo náhodou. Ani ono, ani Vlasta Toman ještě neřekli poslední slovo a taky jeho dvě Zlaté knihy komiksů z poslední doby to dokazují. Ta druhá zrovna vyšla. Přehled uveřejňování Příběhů psaných střelným prachem.
Ze Zlaté knihy komiksů. Více: Zlatá kniha komiksů Vlastislava Tomana
A co další prózy?
Příběhy psané střelným prachem (1988, povídky z ABC let 1973-1988, Západočeské nakladatelství, Plzeň)
Pán vlků (1990, próza, Agenpress, České Budějovice)
Korzár Poctivec (1991, próza, Nakladatelství Jihočeských tiskáren, České Budějovice)
Dlouhý oheň smrti (2000, povídky z ABC let 1990-1999, Ostrov, Praha)
B. Coby komiksy:
Příběhy psané střelným prachem I. (1977-79 v ABC, 48 stran kreslených Milošem Novákem)
Příběhy psané střelným prachem II (1984-85 v ABC, 24 stran kreslených Milanem Víškem)
Pán vlků (1985-86 v ABC, 24 stran kreslených Milanem Víškem)
Kapitán Karibského moře (1989-90 v ABC, 26 stran kreslených Lubošem Hlavsou)
Pirátova dcera (2012-13 v ABC, 28 stran kreslených Jiřím Petráčkem)
Zlatá kniha komiksů Vlastislava Tomana I, II. Deset autorů ilustrací: Zdeněk Burian, Miloš Novák, František Kobík, Jiří Veškrna, Michal Kocián, Jiří Petráček, Petr Willert, Karel Jerie, Milan Víšek a Luboš Hlavsa. Prology Vlastislav Toman. Epilogy Ivo Fencl. Vydalo Nakladatelství XYZ ve společnosti Albatros Media. Praha 2013-2016. Celkový počet stran 592. ISBN 978-80-7388-856-5, 978-80-7505-445-6
Web Vlastislava Tomana http://www.vlastislav-toman.cz
